Kupónová privatizace po dvaceti letech. Dobře nebo špatně?

Jsme rozděleni na dva tábory - pro a proti kupónovce. Nedávná diskuse u piva vyvolala u nás, několika dlouholetých kamarádů téměř "rozvod" pro nepřekonatelný odpor. A to jde o dvacet let starou událost. Naštěstí jsme to u dalšího setkání u piva rozdýchali a kamarádíme dál. (aspoň podle mě...) Dávám svůj diskusní pohled na privatizaci:

Začnu tím, že v roce 1948 bylo znárodněno soukromé vlastnictví občanů a firem. To je fakt.

V roce 1989 přišla změna a začalo se řešit co se "státním" majetkem. Krádež je krádež i když se jmenuje znárodnění a tak asi málokdo byl proti, aby se majetek vrátil původním majitelům a jejich dědicům. Aby se nevracelo až po "Krista", byl dán rok 1948 a Benešovy dekrety jako bod počátku. Po sem je asi málokdo proti. (Tady jsme se ještě ani s kamarády nehádali)

Po diskusích byla zvolena kupónová privatizace jako nejlepší řešení a stát se rozhodl rozdat svůj majetek zpět svému lidu.( Podle mě skvělá věc, podle jiných už tady začíná problém) 

Stát posčítal hodnotu svého majetku - firem - a za administrativní poplatek 1000,-Kč ho nabídl každému občanu české a slovenské republiky. Já to hodnotím jako super vstřícnou věc pro nás všechny = co jsme kdysi vzali vám dnes zase vracíme. A poměrně spravedlivou metodou nákupu akcií firem, jejichž hodnota se měnila podle zájmu či nezájmu o ten který podnik. Stali jsme se akcionáři.

Jestli si pamatujete, tak za našich 1000,-Kč se nabízel majetek v účetní hodnotě cca 80 000,-Kč (záviselo to na konečném počtu zakoupených kupónových knížek). Zopakuji, 1:80! (Tady už se s kamarády hodně rozcházíme)

Já i s rodinou jsme do kupónovky šli a po prodeji akcií jsme zůstali v poměru asi 1:40, tedy za 1000,-Kč vložených 40 000,-Kč získaných. Podle mě se stát férově vyrovnal se znárodněním z roku 1948. ANO, MĚL JSEM ŠTĚSTÍ! (Tady už jsme v bouřlivé diskusi)

Někteří, ikdyž byl poměr 1:80, naletěli na sliby jistoty desetinásobku, tedy 1:10, někteří nechtěli "vyhodit" 1000,-Kč za pitomost, někteří nevybrali dobré firmy.

Do této chvíle, tedy na získání akcií českých firem, nebylo na kuponovce v principu nic špatně. Každý si zvolil firmy(akcie) podle svého svobodného rozhodnutí. (u stolu začínají padat sprostá slova) 

Ten problém začal až nyní!!!

Stali jsme se spolumajiteli - akcionáři - většiny firem v republice. Stali jsme se špatnými spolumajiteli! Místo přístupu: JSEM AKCIONÁŘ, KDO JE VÍC! jsme jen nečině hleděli, co vedení podniku s podnikem dělá. Neúčast na valných hromadách, nezájem o hospodaření a HLAVNĚ - prodali jsme své lehce získané akcie první nabídce která přišla!

TOTO je problém privatizace - MY (A NIKDO JINÝ) jsme si sami prodali své podniky ČESKÝM TUNELÁŘŮM i zahraničnímu kapitálu. Jen si vzpomeňte jak u dveří zazvonil vyfešákovaný mladík/slečna a nabídli nám XYZ Kč za tu a tu akcii a ještě vše vyřídí aby jsme nemuseli ani z domu. A kdo ty akcie koupil, bylo každému jedno. Hlavně když platí!

I já si to dnes vyčítám, ale tehdy to bylo něco neskutečného-úžasného. Byl jsem krátkozraký, ale to je moje vina! Neviním vládu! Viním sebe!Viňme sebe! Jen pár jedinců se možná dodnes soudí z titulu akcionáře s vedením firmy o porušení práv akcionáře a podobně. Většině TO BYLO JEDNO! (po tomto obvinění už mají někteří kamarádi žílu na čele a jdem si po krku ...)

K naší vině můžeme přidat i vinu poslanců (za zákony jaké vytvářeli), policie (za to jak nejednala) i soudců, že umožnili toto následné rozkrádání. A přidejme sem i hodně státních úředníků - od městských po premiéry - kteří za různý druh úplaty ochotně prodali tu a tam něco velmi podivně. 

To že se některé podniky úplně rozkradli, vytunelovali a je nevím co, je samozřejmě špatně. Některé podniky zkrachovaly protože o jejich výrobky již nebyl zájem - ani rusko je nechtělo. Některé s velkou slávou koupily nadnárodní firmy a po čase je zavřely aby své zboží mohli v klidu prodávat na trzích které se jim koupí naší firmy otevřely. 

Můžeme si dnes říkat, že jsme mohli naše národní a státní podniky prodat nějak jinak. Ale to je kdyby a na to se nehraje. 

Kupónová privatizace vrátila po 40 letech ukradený majetek zpět okradeným občanům.

Vidím to tak, že jsme si v socialismu zvykli na to, že se o nás stará stát a zapoměli jsme se starat o sebe a svůj majetek sami. Hledáme vyníky tam kde nejsou a bojíme se vzít zodpovědnost za svůj život do svých rukou.

Privatizace byla otevřením cesty ke kapitalismu, k osobnímu vlastnictví, k nespoléhání se na stát, ale na sebe. Nezvládli jsme to. VYČÍTEJME SI TO! ( což si s kamarády peprně a málem i fyzicky vyčítáme)

Po dvacetiletech hledání kapitalismu a osobní svobody se vracíme do socialismu, jdeme vstříc EU a zase (pořád) spoléháme, že se o nás postará stát. 

A ke všemu ještě volíme komunisty.

(mám i kamarády kteří je volí, ale u kamarádů to nevadí, aspoň je u piva veselo)